Vercors, loutka Alp

Země kontrastů, Vercors vypracovává závratný pás hor, který vrcholí ve výšce 2341 metrů u Grand Veymont. Tato přírodní citadela nabízí velkolepé krajiny: vrcholy, strmé svahy, soutěsky a údolí … Mimořádně bohaté přírodní dědictví.

V srdci Dauphiné, rozkročeného nad Isère a Drôme, se masiv Vercors tyčí jako kamenná loď obklopená nádhernými útesy. Postaven v nadmořské výšce více než 2 000 metrů během alpského povstání - před 65 miliony let - tvoří lichoběžník dlouhý 60 km a široký 5 až 40 km. Poté, co byla izolována, se tato přírodní pevnost nyní otevírá do sousedních oblastí: Isère na severu, Drôme na jihu, údolí Dráku na východě a Valence na západě.

Z Quatre-Montagnes do centra Vercors

Severní část masivu, která dominuje městu Grenoble, vděčí za svůj název čtyřem farním komunitám Lans-en-Vercors, Villard-de-Lans, Autrans a Méaudre. Je to náhorní plošina se strmými poklesy - hluboká údolí, hřebeny, soutěsky - ohraničená útesy a masivy včetně Grande Moucherolle (2284 m). Dále na jih je centrální Vercors historickým srdcem regionu. Keltský kmen „Vertacomicorii“ jej obsadil asi 600 let před naší dobou. Je to tento termín, který si geografové Grenoble zvolili mezi lety 1920 a 1940 k označení regionu spíše než masivu Grand Veymont, jako sousední masivy jako Chartreuse nebo Ecrins. Tato identita byla dále posílena metaforou „přírodní pevnosti“, když se masiv stal od roku 1941 jedním z nejvyšších míst odboje.Na východ od Corrençon-en-Vercors jsou vysoké vápencové plošiny otevřené od roku 1985 a jsou klasifikovány jako přírodní rezervace Hauts Plateaux du Vercors.

Plovoucí a chov na horských pastvinách
Až do 19. století využívali bohatství lesů obyvatelé. Po debitování byly některé sudy (buky, smrky atd.) Transportovány na vozech tažených koňmi nebo kravami plemene Villard na pily, často přemisťované silou řek, a byly tam sekány na prkna. . Nejkrásnější kmeny byly svrženy z vrcholu srázů nakloněnými chodbami, „tryskami“, poté seskupeny a shromážděny v raftech, které byly vyplaveny na Isère a Rhône, aby se připojily k loděnicím ve Středomoří (výroba stožáry, vesla atd.). Dalším zdrojem je chov skotu, který využívá místních plemen pro své mléko a vynikající kvalitu masa. Zejména z Villarde, rustikální, dobře stavěná kráva s blonďatou srstí, která se zrodila z křížení plemen z Alp a Jury.Od roku 1830 výstavba motorových silnic spojujících masiv s údolím zesílila ekonomické výměny. Tudíž továrna na rukavice v Grenoblu - která zažila zlatý věk kolem roku 1870 - zaměstnávala na scéně ženskou práci, kterou potřebovala k šití rukavic.

Od klimatismu po zimní sporty
Třicátá léta znamenala vzestup klimatismu. Villard-de-Lans je proslulý svým čistým vzduchem a slunečním svitem a je lékařskou komisí vysvěcen na „lázeňské místo“ k léčbě respiračních nedostatků, jako je tuberkulóza nebo astma. Během tohoto období bylo pro jejich ubytování postaveno mnoho hotelů, penzionů a dětských domovů. V blízkosti Grenoblu a za silného sněžení láká region také milovníky běžeckého lyžování, jízdy na saních tažených koňmi a sjezdového lyžování. Villardiens jsou první, kdo se vydali na dobrodružství bílého zlata zimních sportů tím, že vybudovali lyžařský areál, stanice, lyžařské vleky a lanovky. V roce 1968 olympijské hry v Grenoblu zasvětily tuto turistickou ekonomiku výběrem Villard-de-Lans pro závodní závody,Saint-Nizier pro skoky na závodech, Autrans pro skoky na 70m můstku a soutěže v běhu na lyžích. Organizace této sportovní akce přirozeně upřednostňovala vytvoření mnoha zařízení a trénink lyžování ve Vercors.

V lenoši čelit zimě
Z jedné budovy je břidlicová farma Quatre-Montagne dům „od země“, který pod jednou střechou sdružuje živé a provozní funkce (stodola, stáj). Tato budova, podsaditá a masivní, byla navržena tak, aby odolala dešti, sněhu a větru. Nejčastěji se také nachází na dně údolí, aby se otočil zády k východním větrům a otevřel se polednímu slunci. Obecně se budova přizpůsobuje svahu země, protože ruční zemní práce byly náročné a nákladné. Ve stejné logice se farma nachází poblíž silnice a má dva přístupy (nahoru a dolů). Je postaven z kamene a má velkou střechu a je orámován dvěma pevnými stupňovitými štíty („pas-de-moineau“).Tyto redenty jsou pokryty velkými zatavenými břidlicemi s mírným sklonem, aby byl zajištěn tok dešťové vody ven.

Účelem tohoto velmi zvláštního ošetření bylo chránit hrany střechy, které byly dříve doškové, před infiltrací vody a sněhu a proti hněvu větru. To je důvod, proč se vazníky a vaznice rámu netěsní na vrcholu štítových stěn, ale jsou zapuštěny do jejich zdiva. Střechy, které byly dříve zakryty víry (dřevěné dlaždice) nebo doškovou (žitná sláma), jsou dnes pokryty vlnitými plechy, ocelovým žlabem nebo břidlicí.

Le Trièves, Zpátky na úpatí masivu

Přirozený průchod mezi Grenoblem a Haute-Provence hraničí s východním křídlem Vercors a tvoří dlouhou pánev, kde umírá alpská brázda. Název Trièves, který si možná vzal jméno na základě existence tří římských silnic („tres viae“) nebo přítomnosti kmene („trievires“), je vysokou pánví, v níž dominují velká pohoří. Tento rozmanitý reliéf - zalesněné kopce, mohyly, rovinné plošiny, údolí, řeky, hluboké lesy, horské pastviny - rozděluje Trièves do mnoha malých oblastí. Země přechodu mezi Dauphiné a Provence kombinuje Trièves alpské a jižní vlivy. Na dně pánve, zimostráz, jalovce, duby, skotské borovice a černé borovice přerušují krajinu této nedotčené krajiny, zatímco po stranách hor visí modřín, buk, jedle a smrk.Lesnictví, pěstování obilovin a krmiv, chov skotu na mléko a maso, ovce a jehňata, to jsou tradiční činnosti, které kdysi završila výroba vlněného sukna a metalurgie.

Horské stanoviště
Horská farma, která je odrazem zemědělských postupů, se vyznačuje obrovským objemem, aniž by se opírala o okraj půdy, aby poskytovala malou odolnost vůči špatnému počasí. V jednom kuse byly v něm ustájeny ustájení a stáje, které udržovaly lidi a zvířata v teple během dlouhých zimních měsíců, zatímco krmivo probíhalo pod střechou. V temnotě kvůli nedostatku oken, aby lépe odolávaly zimnímu chladu, byla v domě kuchyň, jídelna a mlékárna, ložnice byly umístěny nahoře pod střechou. Stěny jsou podsadité a nízké až do začátku 19. století korunovány impozantní střechou se dvěma strmými svahy pokrytými žitnou slámou.

Poté, pod kombinovaným účinkem ekonomického boomu a výroby plochých tašek v měřítku, získá střecha další dvě sekce ošetřené hřebeny, které korunují štíty. Aby nedocházelo k dešťové vodě od fasád, je podtržena piškotovým dortem, který překrývá několik řad přesahů utěsněných kanálků. Pro přístup do stodoly spojuje cestu s velkými dveřmi „montoir“, nadmořská výška v zemi nebo v klenutém zdivu, se dvěma křídly, zatímco světlíky umožnily uskladnění krmiva na zimu.

Le Royans, Krajina na úpatí Vercors

Rozkládá se mezi 200 a 1600 metry nad mořem a rozprostírá se od roviny Isère (na západ), k centrálním plošinám Vercors (na východ), kterými prochází údolími (údolí ), často závratné průsmyky a soutěsky. Je to „záliv“, pánev, která se vlní z kopců do údolí, z teras do hor lemovaných hřebeny, stoupajícími po krocích k srdci pohoří. V této oblasti, která je obkročena nad departementy Isère a Drôme a která svou etymologii možná odvozuje od deformace jména galského boha Rudiana, dominují náhorní plošiny Ambel a Font-d'Urle ve výšce 1600 metrů nad mořem. nadmořská výška, Matinské hory (na západ), Arps (1400 m, na východ). Na západě má rovina a kopce prospěch z mírného podnebí chráněného před větrem a sněhem, které je vhodné pro plodiny (obiloviny, kukuřice atd.), Louky a ořechové sady.Východ s výraznějším reliéfem odhaluje drsný charakter podobný centrálnímu Vercorsu. Je to země lesů, pastvin, chovu dobytka a přesunů ovcí.

Venkovský průmysl
S výhradou silných dešťů (podzimní deště a jarní tání sněhu) vypouští Vercors své vody směrem k Royanům ve formě řek nebo bystrin (Bourne, Vernaison, Lyonne, Léoncel atd.), Které, poté, co prošel podzemím bludištěm podzemních galerií, znovu vyskočil a teče do Isère. Bohatství pro muže, kteří od středověku tuto hnací sílu dobře využili tím, že na svých dvorech vybavili mlýny a papírny, lisy na olej, koželužny, pily atd. Kromě toho dřevo také nepředstavuje zdroj. zanedbatelný.

Již velmi brzy se lidé na venkově naučili tvarovat jej pro své domácí a zemědělské potřeby: lopaty, vidličky, naběračky, solné malty … S zimostrázem vyráběly „borovice“ hřebeny, které kartovaly konopí a vlnu, kterou prodávali po celém světě. jihovýchod. V 17. století bylo dřevo přeměněno na dřevěné uhlí pro zásobování regionálního hutního průmyslu. V následujícím století tkaní vlny z Provence zajistilo výrobu listů a bures (pro řeholníky), prodávaných v Lyonu v Marseille a vyvážených do Anglie, Švýcarska a Itálie. Po úpadku soukeníků v 19. století převzal chov bource morušového (sericulture).

Mezi plání a horou
V Royanech planiny se vesnice a městečka hnízdí v kopcích a údolích a usazují se na svahu, na obou stranách řeky, u východu z roklí. V horách Royanů se vesnice rozprostíraly na svazích Vercors až k Serres de Montué ve výšce 1706 metrů. Domy mají velké objemy, poněkud strmé střechy, fasády omítnuté vápnem a říčním pískem, kamenné a oblázkové zdi. Jsou doprovázeny samostatnými přílohami (pec, chaty prasat, kůlny atd.) A malými přilehlými štíty, které ohlašují architekturu Rhone. V údolí Isère, které se nachází v údolí Isère, jsou sýpky ořechů připomínkou důležitosti této plodiny, která těží z oblasti kontrolovaného označení „vlašské ořechy z Grenoblu“.Rozlišuje se „satchel sušička“ instalovaná pod okapem v prodloužení štítu domu a nezávislá sušička. Jedná se o hrázděnou budovu, vpředu dokořán nebo chráněnou kostrou, která podporuje ventilaci nezbytnou pro sušení ovoce.

Le Diois, provensálský parfém

Diois se opírá o jižní svah Vercors a zabírá severovýchodní třetinu Drôme. Zalitá alpskými i středomořskými vlivy se v této zemi střídají horské svahy (masiv Glandasse, který se tyčí od 1300 do 2041 m), údolí, náhorní plošiny, údolí, kopce … Na rozdíl od vlhkých hor a temných lesů masivní (jedle a smrky), klesá, když se člověk dostane do údolí Drôme, krajiny, které neodolatelně evokují jih. Řada skotských borovic, duhových dubů, zimostrázu, kamenitých a slunečných strání osázených vinnou révou (u původu Clairette de Die, přirozeně šumivého vína AOC), poli levandule a slunečnice …

Truhlářství, šlechtění a vinařství
Stejně jako v sousedních Vercors hraje les v místní ekonomice zásadní roli. Bukové stromy poskytovaly palivové dříví a obložení horní části lavičky, jasanové listy poskytovaly v zimě další krmivo, zatímco ke zbarvení kůží a kůží se používalo pálení dubové kůry. Pokud jde o ořech, byl to počátek prosperujícího truhlářství v 18. a 19. století, kde se vyráběly bufety, skříně, porcelánové skříňky, stoly… Stejně jako na alpském a provensálském jihu se Diois věnovali chovu ovcí. Ovce přizpůsobené krátké trávě strmých svahů dávaly maso i vlnu. V minulosti měla každá obec svůj ovčín („jasse“), jehož ohrady byly ohraničeny suchými kamennými zdmi.Vzdálené horské pastviny byly pronajaty provensálským pastýřům, kteří transhumovali stády někdy více než dva tisíce hlav. Pokud jde o révu založenou dva tisíce let, zaujímá prvotřídní místo s výrobou muškátových a bordových vín oceňovaných v Trièves, Vercors, Alpy, Ardèche, Isère a Lyonnais.

Posazené vesnice a jižní domy
Na úpatí Vercors byly vesnice na severu Diois často stavěny na srázech, a to jak k zajištění bezpečnosti jejich obyvatel, tak k co největšímu zachování obdělávané půdy. Dříve uzavřené v opevnění tvoří poměrně hustou síť vícepodlažních domů, které hraničí s úzkými uličkami a vytvářejí kryté chodby, které se klikatí na vrchol ostrohu, někdy korunovaný hradem. Tato obydlí vyrostla na dvou nebo třech úrovních a zahrnovala přízemí, které se často používalo jako kůlna, dílna nebo stánek. Ve sklepě jsme našli nádrž na víno. V prvním patře byla hlavní místnost často jediným obývacím pokojem a ložnice se odehrály v horním patře. Dále na jih, směrem k údolí Drôme, se dům uklidňuje, často staví vedle sebe několik svazků,oddělující skříň a provoz. Jedná se nejčastěji o obdélníkovou budovu s jedním podlaží, zakončenou střechou se dvěma svahy.

V přízemí najdeme sklep, ovčinec a obydlí nahoře. Je přístupný vnějším schodištěm, které se táhne verandou postavenou na oblouku, chráněnou výstupkem střechy. Je to „terrassou“ (nebo „pounti“ na jihu Diois). Tato krytá galerie byla dříve využívána pro domácí aktivity a večery. Pokud jde o podkroví („galeta“), původně se používalo jako senník nebo sušička. Na konci 19. století se tento „dvoupodlažní srubový dům“ na pozadí rozmachu zemědělství stal pohodlnějším. K ní jsou poté připojeny přístavby v prodloužení nebo v pravém úhlu nebo umístěny poblíž, čímž vznikají malé vesničky. Absence sněhu vysvětluje jižní konstrukci střechy (sklon mezi 15 a 25 °), pokrytou dlaždicemi kanálu. V horní části stěnpiškotový dort vyrobený ze superpozice dlaždic tvoří římsu. Počet řad piškotového dortu, určený výškou budovy, tedy svědčil o úrovni bohatství majitele!

Ochrana a propagace
Regionální přírodní park Vercors, který byl vytvořen v roce 1970, sdružuje více než 186 000 hektarů, 72 obcí a 7 „měst brány“ (Grenoble, Římané, Saint-Quentin-sur-Isère atd.), Které jsou distribuovány mezi oddělení Isère a Drôme. Její činnost, řízená desetiletou chartou, má za cíl sladit ochranu životního prostředí a ekonomický rozvoj. Podpora zelené a kulturní turistiky, údržba horského zemědělství (značka „Parc du Vercors“), ochrana přírodního prostředí, rozvoj turistických stezek, znovuzavedení živočišných druhů, recepce v Maison du Parc a informace pro veřejnost svědčí o jeho dynamice.
• Regionální přírodní park Vercors.255, Chemin des Fusillé. 38250 Lans-en-Vercors. Tel.: 04 76 94 38 26. www.parc-du-vercors.fr.

Dobře orámované
domy s dřevěnými rámy, nástavbami, rámy … Od roku 1994 společnost Contemporary Charpente nabízí dřevo v tradiční i moderní podobě. Vedle rámů sestavených čepy a zadlabacími designy navrhuje modernější domy přizpůsobené podle přání z hlediska dispozice, pohodlí a životního stylu. S přibližně patnácti zaměstnanci společnost také provádí vnitřní vybavení (schody, mezipatra, podlahy atd.) A také pokrývačské práce.
• Současný rám . Chemin du Pré Figaroud. ZA. 38330 St-Nazaire-les-Eymes. Tel.: 04 76 52 70 78. www.charpente-contemporaine.fr.
Zlatý ruční malíř
Vápenná omítka, vápno, patina, štuk, dekorativní obrazy … Laure Aude, která je od roku 2005 samostatně výdělečně činná, přináší do zdí domů život a perspektivu. Další specialita: restaurování tradičních slunečních hodin Vercors. Z iniciativy Regionálního přírodního parku a obce Rencurel tak obnovila dva sluneční hodiny z 18. století. Měření rozměrů a azimutů fasád k přepočtu časových linií, realizace náčrtů, provedení „fresky“ (na stále čerstvé vápenné omítce) … podepsat své know-how. Díky důkladnému školení (škola dekorativního malířství v Nîmes, CAP na Federaci Compagnonnique des Métiers du Bâtiment) také vytváří dekorace na vyžádání .
• Malíř Vercorsů.Vesnice. 38880 Autrans. Telefon. : 04 76 94 77 32.

Zpráva vytvořená Alainem Chaignonem.